Srpen 2013

Jak vypadá peklo?

9. srpna 2013 v 15:41 | Tee |  Pseudofilozofický kecy v hlavě
Vlastně všechna náboženství, novější i stará několik tisíciletí, mají alternativu peklo. Člověk se tam dostane, pokud není zastánce nějaké určité víry, nebo je ateista obecně, pokud se nebude chovat jako správný *doplň*, pokud nebude dodržovat nějaká pravidla, pokud spáchá nějaký zločin atd.
Jak se může dostat ateista do pekla, když nevěří, že existuje nějaké peklo? V to věří vlastně jenom věřící...takže to znamená, že do pekla v tom jejich slova smyslu se můžou dostat jenom věřící. To je zvláštní...

Ale to je jedno, řekněme, že nějaké peklo existuje, aspoň pro tento článek.

V mým osobním pekle by s velikou pravděpodobností hrál pop - takový ten masově celosvětově rozšířený pro fanatický teenagerovský fanynky. Ten pop, který má jednoduchý text bez hloubky, plný "baby" "ooh" "yeah" "ah" a podobných věcí (nebo spíš citoslovcí?), které připomínají zvuky souložícího páru a jejich vrzající postele. Muka by byla v tom, že by mě to nezabilo a ani bych to nemohla žádným způsobem vypnout. Pak by kolem mě poletovaly ony zmíněné fanatické fanynky, se kterými by asi pravděpodobně nebyla rozumná řeč. A nebyl by tam vlastně nikdo, s kým bych si dobře popovídala, protože by tam byly samé růžové, předimenzované holčičky - jako stvořené pro sexuální devianty (např. pedobeary). Možná taky kvůli tomu, že bych neměla hlas...takže bych se nemohla nijak bránit, kdyby mi někdo řekl něco ošklivého. Mohla bych jenom tiše sedět a trpět.

Tak mám takový dojem, že přesně vím, co mi nahání hrůzu. Přeslazenej pop; holky, co jsou až moc holčičí (tzn. nezajímá se o nic jiného než o sebe, hadry, šminky a drby); bezmoc;lidé, co dokážou být hnusní, aniž by se za to dokázali omluvit a litovat toho; osamělost; neschopnost si s někým jen tak popovídat a taky nemoct zpívat...

Zdá se, že představu pekla musí mít každý jinou. Proč nám vlastně vtloukávali do hlav ten velký areál s červeným osvětlením a ohněm a s čertama, co vařili v kotlích špatný lidi...no jo, abychom se toho místa báli. Jenže čím já jsem starší, tím mi ta představa přijde směšnější. Když jsem byla mladší, představovala jsem si, na co bych se zeptala těch, řekněme, čertů, co by tam pracovali.

Hmm, když už nad tím přemýšlím, tak peklo by mělo být opakem nebe. V tom všeobecně vzatým nebi je asi světle, čisto, čistý vzduch, a lidi by se tam měli svobodně a dobře. V pekle by mělo být v tom případě temno, špinavo, smrdělo by to tam a lidi by se tam měli špatně. Asi by se tam nechovali k lidem lidsky, ale jako k neplnoprávnýmu zvířeti...asi. V tom případě existuje peklo na zemi (podívejte se na ty feťáky žijící v kanálech, nebo dětský otroky), ale nebe, nebo "ráj" na zemi pravděpodobně neexistuje. Všichni tu nějakým způsobem strádají, někdo víc někdo míň. Asi neexistuje dokonalé štěstí, to by přeci nebyl ten občas hnusný a nespravedlivý život. Už kvůli tomu, že naši blízcí by se neměli tak dokonale jako my, a to by soužilo každého.

Jo, život není až tak jednoduchej, ale když už tady žijeme, tak by se na posmrtný život nemělo až tak moc myslet.

Mimochodem, jak s představujete svoje peklo?