Pohádky x současná realita

6. dubna 2013 v 11:45 | Tee |  Vyplavené nápady
Jen tak náhodou jsem si vzpomněla na jednu pohádku od bratří Grimmů. Byla o Honzovi, který se měl ženit, ale v té době...

chodil se 3 (sestrami) zároveň - už za tohle by se v dnešní době tak trochu vraždilo...ale to není až tak podstatný - a on se nemohl za boha rozhodnout, kterou si vybrat. Jeho chytrá mamka mu pověděla, ať dá každé z nich ochutnat jejich sýr vyhlášený široko daleko. Nejstarší ho slupla i s kůrkou (škrt). Prostřední ho okrojila halabala a pak ho snědla. Ta třetí, nejmladší, ho pečlivě okrojila a pak (vsadím se, že pomalu, vychutnávajíc Honzíkovy pozornosti) ho teprve snědla. Poběžel to povědět mamince a ta mu "poradila" vzít si tu nejmladší, myslím, Aničku. Happy end alá vesnická veselice. Srovnejme si to s realitou. Je zvláštní, že se začíná vždycky staršími, protože zrovna ty by měly být moudré a zkušené a nevím, jestli by se dokázaly zabouchnout do takovýho zajíčkovskýho ucha, do kterýho je ta nejmladší celá blázen - nebo naopak, ten chlap je starší a chtěl by starší, ale je tam ta mladší, takže to zavání pěkným průšvihem.
Starší si to u rodičů vždycky všechno slížou, a mladší jsou ti rozmazlovanější, takže je to blbost. A když někdo říká, že svoje děti bere stejně, že každému dá stejně, to je taky špatně, protože ten starší ve věku mladšího haranta měl menší pravomoce. Když má někdo svoje děti stejně rád - což se skoro nestává - je to fajn, ale tak trochu idealistické. A v té pohádce to mělo být tak, že ty starší jsou zodpovědnější a dělají práci prostě zručněji, mají praxi, a navíc se podílejí na výchově toho mladšího, ne? Ale co, pohádky jsou jenom černobílé, aby to bylo pochopitelnější.

Jé, vzpomínáte na Sněhurku, jak ležela v té skleněné rakvi "mrtvá", pak šel "náhodou" kolem už zakoukaný (pravděpodobně nekrofilní) princ a na místě ji políbil? Ona pak otevřela svoje obrovský kukadla a z pusy jí vypadl kus otráveného jabka. No, tady v realitě by jí musel "princ" dát okamžitou první pomoc (tím, že by políbil skoro udušenou holku by si asi nepomohl). Ale nemuselo by to skončit špatně, kdyby si potom padli do oka. Byla by z toho pěkná soukromá pohádka...

Nebo takové ty klasické pohádky s vesnickým balíkem zlatokopem, udělá 3 "nesmírně těžké" úkoly a mají rozkošnou dcerku místního krále a půl království. Taky v šedivé skutečnosti, kdyby chtěl někdo nemajetný třeba nějakou bohatou šlechtičnu, asi by se poznalo, že je zlatokop. Kdyby se té šlechtičně fakt zalíbil, musel by podstoupit hodně hodně zkoušek. Musel by zapůsobit na úzkoprsé rodiče, služebnictvo, nemalé množství známých a bohatých, a ještě k tomu to přežít. A kdyby ta svatba doopravdy byla, ani potom by se neměli jako v pohádce. Klasické "a žili šťastně až do smrti" by se asi nekonalo. Samé strasti a starosti.
Tak zlatokopky, ty to mají o něco jednodušší. Přeci jen, bohatí mládenci si můžou dělat i po tolika staletích co chtějí, zatímco bohaté slečny ne. Takže se v drtivé většině berou mezi sebou, bohatí frackové s bahatými slečinkami. Jako za starých časů...

Mimochodem, mohly se princezny, nebo dámy u dvora brát s rytíři? Jak teď všude píšou, že jestli si chceme hrát na princezny, chlapi prý budou dělat rytíře velice ochotně. Víme už z filmů, knížek a historie, že rytíři bojovali v turnajích pro ně, recitovali před nimi (a dostávali za to od dotyčných kapesníky), hrozně moc je opěvovali, že jsou cosi jejich srdce, ALE...mohli být spolu? Nebo byl středověk možná obdobím platonických a nenaplněných lásek, ale to vlastně všechna období v nějaké míře. Trochu odbočka od tématu, no. Popojedem!

Pohádky mám moc ráda, a vždycky jsem je ráda měla. Ani ne kvůli situacím, ale kvůli postavám a prostředí. Doma mám takovou velkou bichli pohádek bratří Grimmů s hezkými ilustracemi. Většina princů byla nesympatická, nebo se jim stalo něco špatného a oni to musí napravit. Bylo tam hodně nemajetných mladíků, kteří byli pěkně mazaní. Nejvíc mě zaujala pohádka o mladíkovi, který měl za kmotru Smrtku, a jak to tak se smrtí bývá, nekončí to zrovna vesele. Grimmové nejspíš fandili hezkým mladým holkám. Ty byly všechny cudné, skromné, pořádné a nesmělé (asi jako typická Vietnamka, ech) a dopadlo to s nima vždycky dobře. Moc se mě nelíbily pohádky lidové, s drzýma věčně nakvašenýma holkama a tupýma hejskama...ale tak dá se to přežít. Všechno se dá přežít...vlastně ne. Všechno kromě Fifty shades of...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tee Tee | Web | 6. dubna 2013 v 13:01 | Reagovat

Né ne né, safra promiňte. S tou Sněhurkou to bylo trochu jinak. Princ byl asi nekrofil, to sedí (jo, vzpomněla jsem si ještě na Ludwiga). Jenom, to jabko jí z pusy vypadlo, když trpaslíci přenášeli tu rakev a když si Kýchal kýchl, ostatní se lekli a upustili ji na zem. A pak už to taky sedí. Sněhurka mi nikdy nebyla sympatická...pokud i vám není sympatická a máte rádi netradiční pojetí pohádek, přečtěte si mangu Ludwig Kakumei od Kaori Yuki. I kdyby vás nezajímala "japonská subkultura" tohle by se vám mohlo líbit.

2 Tramvajka Tramvajka | Web | 6. dubna 2013 v 15:41 | Reagovat

Chich - prej typická Vietnamka :-D
Jo, v prvním díle Zaklínače je taky pár netradičně pojatých pohádek, tuším, že Sněhurka a Kráska a zvíře.

3 Tee Tee | Web | 7. dubna 2013 v 20:42 | Reagovat

[2]: No ještě mi to popírej :D
Už abych se k tomu Zaklínači dokopala...

4 Můzra Můzra | Web | 7. dubna 2013 v 21:14 | Reagovat

Tak jsem vzpomínala, jaký jsem vůbec měla ráda pohádky. Jako úplně malou mě bral proces zachraňování princezen před drakem. Později jsem měla ráda spíš pohádky, kde byly čarodějnice a víly, občas zajímavý "obyčejný holky", ale princezny byly moc.. no prostě princezny.

5 Ïvča Ïvča | Web | 7. dubna 2013 v 21:55 | Reagovat

A já jsem asi hrozná, ale klasický pohádky jsem nikdy neměla moc ráda žádný, vadilo mi od začátku vědět, jak to dopadne a většinou mi bylo hrozně líto záporáků. Většinou jsem spíš měla ráda spíš novější knížky pro o něco starší děti, než jsem byla já. Jediný co se mi líbilo a líbí dodnes jsou pohádkový mindfucky, který nesplňují klasickou definici pohádky, najděte si třeba Myšku věrnou tovaryšku. Ale princezny a princové byli vždycky ze všeho nejhorší.

6 Můzra Můzra | Web | 7. dubna 2013 v 22:29 | Reagovat

[5]: Na ty jiný konce byly dobrý Andersenovy pohádky, i když mi těch postav bylo někdy líto.
Ale jinak, o pohádkách u sebe mluvím do nějakých pěti, šesti, pak už začla éra různých bojovnic a špionek (teď nemyslím klasický Totally Spies, nikdy jsme neměli Jetix, takže jsem neviděla ani jeden díl) a nejrůznějších fantasy.

7 Tee Tee | Web | 8. dubna 2013 v 14:59 | Reagovat

[4]: No, já když jsem byla malá, tak jsem princezny měla docela ráda, pokud nebyly moc nafrněný. U princů jsem si vždycky říkala:"Jéžiš, ten je ale ošklivej." U toho zachraňování před drakem mi bylo později, když mi bylo kolem osmi devíti, strašně líto (pak nastala éra zbožňování draků, hlavně těch evropskejch. Fakt jsem věřila, že si můžu někde nějakýho koupit :D).

[5]: Tys musela být hrozně zvláštní dítě :D Tyhle atypický pohádky mám ráda až od nějakých dvanácti třinácti. Taky pohádky s filozofickým podtextem jsem krásný. Třeba ty od Oscara Wilda.

8 Ïvča Ïvča | Web | 8. dubna 2013 v 17:40 | Reagovat

Abych tady zase nepřechválila svoji podivnost, tak asi ve čtyřech letech jsem podlehla tlaku společnosti a šla na karneval za princeznu... :D Ale jo, jinak jsem asi byla vždycky divná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama