Smartík! (a to ostatní)

22. března 2013 v 19:10 | Tee |  Jen tak
Znáte ta malá, roztomilá autíčka značky Smart, co kolem vás prosviští tak rychle, že je skoro ani nepostřehnete? Neznáte? Ale jo, určitě jste je někdy viděli, ale ani jste si toho nevšimli (i když jsou teda hodně nápadný). Ach, takový auto bych chtěla mít, až budu dospělá...ne, to je blbý slovo - to je jako to extrémně mainstreamovský "budu se chovat jako dospělá!" a přitom se chovají jako pětiletý rozmazlený nedochůdčata. Až budu plnoletá. Jéj, jeden z mých nesplnitelných snů...
Zrovna jeden prosvištěl Modřicemi. ZÁZRAK! Ještě nikdy v životě jsem neviděla Smartíka v Modřicích...všechno je jednou poprvé...ehm. Další z mých úchylek a odchylek. Vždycky, když nějaký uvidím, zahalekám nadšeně přes celou ulici: "Smartík!" a jde se dál. Mimochodem, jednomu pěknému mladému chalanovi s kabátem jsem pomohla sesbírat věci, když se mu roztrhla taška v autobuse zrovna když se zastavil na zastávce, kde jsem vystupovala já i on. Poděkoval mi, a když se na mě podíval, tak hnedka:"Thanks thanks!" a přitom na něj mluvím celou dobu česky. To je teda stereotyp, že každý, kdo není Čech, neumí česky. Pff. Zase jsem přišla o možnost seznámení se s někým. Zase.
Zvláštní, teď mě najednou chytla nálada pořád psát. Klidně i o zhovadilostech. Taky mi došlo, že jsem prostě hodný člověk. Nevím, nikdy jsem nikomu neřekla nic vyloženě hnusnýho (čtvernej zápor!), a když jo, mrzelo mě to, a dost jsem se naomlouvala (Vendi, asi jsi na to už úspěšně zapomněla, ale jediný, co jsem udělala podlýho a mainstreamovskýho bylo prozrazení tvého "idola" na třídním chatu, furt je mi z toho trapně). Odpouštím rychle, ale nesnesu, když se někdo chová ošklivě ke mně nebo k někomu mě blízkému, i když nemá důvod. Tím ošklivě nemyslím jenom šikany, ale i sobeckost a lhostejnost některých lidí. Asi nemyslí jenom a pouze na sebe, ale když toho druhého nastiňuje a vůbec nemyslí na jeho názory a potřeby, dokáže mě to pěkně naštvat. Hodně. Je mi smutno i za toho druhého.

Nějak si nedokážu představit, co je to vlastně vztah. Pár, který je na sebe závislý natolik, že už jim život bez toho druhého připadá bezvýznamný? Nebo snad pár, co se má rád, ale kašle na okolí? A když to milostné vzplanutí přejde, co pak? Pápá, šáteček, a hledá se někdo nový?
Co já o tom tak slýchávám, láska je pěkně sobecká věc. Je krásná i křehká. Proti lásce, platonické i pouhému zalíbení se nic nemám, ale jestli se kvůli ní k někomu chováte ošklivě, je to špatně. Není z toho potom nic hezkého. I ta škodolibá radost jednou přejde. To je zatím vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Můzra Můzra | Web | 22. března 2013 v 21:10 | Reagovat

Ťuu :)
Smartíky jsou fajn. Ale jsou prý nebezpečnější, protože tě při případné havárce od místa nárazu nedělí tolik plechu a plastu a líp se ti prolítává předním sklem. Říkal kdosi.

Ten "idol" mě rozesmál. Na to už jsem dávno zapomněla. :)

2 Tramvajka Tramvajka | Web | 23. března 2013 v 20:09 | Reagovat

Když přejde milostné vzplanutí, tak stále můžou být dva lidé ve vztahu, jen to už není "chemie zamilovanosti", ale je to založené hlavně na důvěře a na tom, že mají něco společného, prostě "parťáci" na celý život. Tak to říkal Vařejka(učí nás bižuli) a mně to přijde takový rozumný, logický. Ironií je, že si nikdy nenašel manželku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama