Březen 2013

Myslet, nebo vědět?

29. března 2013 v 11:52 | Tee |  Pseudofilozofický kecy v hlavě
Myslím, že vím. To je pěkný oxymóron, že? Taky pěkně častý....
Jen tak mimochodem, co my o životě vlastně víme? Každý svoje. Někdy se nám vede dobře, povětšinou špatně (nejsem úvahovej typ, tak to všechno berte s rezervou). Možná je to tím, že když se máme dobře, ani si to neuvědomujeme, ale pak nostalgicky vzpomínáme, jak jsme se v té době vlastně měli ohromně fajn. Když se máme špatně, neustále si podsouváme, že za to může okolí. Okolí za to může většinou jenom částečně, ale kdo by si to připouštěl. Nebo se taky něco zpackalo a obviňujete z toho hlavně sebe, ale to už jsou jiný depky. Můžeme říct, kdo přesně může za to, že se nám vede špatně? Ne. Těch lidí a věcí, co k tomu přispívají je nepřeberně. Můžu jenom říct, kdo na tom má největší podíl. To umí každý. A víte to, nebo si to jenom myslíte (a připadáte si děsně paranoidní)?
V osobních vztazích nemůžete vědět nic s naprostou jistotou. Když se o to pokusíte, končí to většinou katastrofálně. Jediné, co se dá dělat je tomu druhému důvěřovat, ale i tak mysl občas nahlodne mráček nejistoty jako: co dělá, když není se mnou? A zase jsou to jenom odhady a dohady, přičemž to, co řekne ten druhý je ten nejpravděpodobnější možnost. Zrovna v tomhle souhlasím s výrokem nějakého určitě intelektuála: myslet znamená ho...uby vědět.

Smartík! (a to ostatní)

22. března 2013 v 19:10 | Tee |  Jen tak
Znáte ta malá, roztomilá autíčka značky Smart, co kolem vás prosviští tak rychle, že je skoro ani nepostřehnete? Neznáte? Ale jo, určitě jste je někdy viděli, ale ani jste si toho nevšimli (i když jsou teda hodně nápadný). Ach, takový auto bych chtěla mít, až budu dospělá...ne, to je blbý slovo - to je jako to extrémně mainstreamovský "budu se chovat jako dospělá!" a přitom se chovají jako pětiletý rozmazlený nedochůdčata. Až budu plnoletá. Jéj, jeden z mých nesplnitelných snů...
Zrovna jeden prosvištěl Modřicemi. ZÁZRAK! Ještě nikdy v životě jsem neviděla Smartíka v Modřicích...všechno je jednou poprvé...ehm. Další z mých úchylek a odchylek. Vždycky, když nějaký uvidím, zahalekám nadšeně přes celou ulici: "Smartík!" a jde se dál. Mimochodem, jednomu pěknému mladému chalanovi s kabátem jsem pomohla sesbírat věci, když se mu roztrhla taška v autobuse zrovna když se zastavil na zastávce, kde jsem vystupovala já i on. Poděkoval mi, a když se na mě podíval, tak hnedka:"Thanks thanks!" a přitom na něj mluvím celou dobu česky. To je teda stereotyp, že každý, kdo není Čech, neumí česky. Pff. Zase jsem přišla o možnost seznámení se s někým. Zase.
Zvláštní, teď mě najednou chytla nálada pořád psát. Klidně i o zhovadilostech. Taky mi došlo, že jsem prostě hodný člověk. Nevím, nikdy jsem nikomu neřekla nic vyloženě hnusnýho (čtvernej zápor!), a když jo, mrzelo mě to, a dost jsem se naomlouvala (Vendi, asi jsi na to už úspěšně zapomněla, ale jediný, co jsem udělala podlýho a mainstreamovskýho bylo prozrazení tvého "idola" na třídním chatu, furt je mi z toho trapně). Odpouštím rychle, ale nesnesu, když se někdo chová ošklivě ke mně nebo k někomu mě blízkému, i když nemá důvod. Tím ošklivě nemyslím jenom šikany, ale i sobeckost a lhostejnost některých lidí. Asi nemyslí jenom a pouze na sebe, ale když toho druhého nastiňuje a vůbec nemyslí na jeho názory a potřeby, dokáže mě to pěkně naštvat. Hodně. Je mi smutno i za toho druhého.

Nějak si nedokážu představit, co je to vlastně vztah. Pár, který je na sebe závislý natolik, že už jim život bez toho druhého připadá bezvýznamný? Nebo snad pár, co se má rád, ale kašle na okolí? A když to milostné vzplanutí přejde, co pak? Pápá, šáteček, a hledá se někdo nový?
Co já o tom tak slýchávám, láska je pěkně sobecká věc. Je krásná i křehká. Proti lásce, platonické i pouhému zalíbení se nic nemám, ale jestli se kvůli ní k někomu chováte ošklivě, je to špatně. Není z toho potom nic hezkého. I ta škodolibá radost jednou přejde. To je zatím vše.

Cosi jako volné psaní

21. března 2013 v 14:36 | Tee |  Kolemjdoucí nálady
Fuj. Dneska jsem byla zase na ortodoncii, ale tentokrát na hygieně. Mám už pořádnej zánět dásní a to jenom kvůli tomu, že jsem jaksi pozapomněla jak se čistí tím sono-kartáčkem na rovnátka. Teď mám v puse pořád pachuť krve a nechtěla bych být člověk se kterým bych mluvila (případně). Jsem po tom unavená, a ani nevím proč. Je teprve půl třetí. Jsem na internetu zase jenom v knihovně, doma se tam nikdy nedostanu jindy než o víkendu. Víte co je ještě divný? Mám chuť na shounen-ai což normálně ani neuznávám. Děsivě se to podobá červený knihovně, jenom se vymění holka za kluka. Pořád ta děsná pachuť. Bože, taky v knihovně se nedá napsat slovo, aniž by tam nechybělo aspoň jedno písmeno. Zrovna vedle si odsedl nějakej kluk, co četl Naruta - to se mi nestává často. Chci spát. Mimochodem, skončila jsem dřív než všici ostatní ve škole, aspoň něco pozitivního. Hledala jsem index po půlce školy a druhou zavrhla jako velice nepravděpodobný výskyt nálezu. Měla bych se tam podívat. Co je na yaoistkách divnýho? Na Ptáčkovou jsem dneska narazila celkem asi pětkrát, což se taky nestává často. Při asi druhým nebo třetím střetu mi pověděla, že se jí moc líbí moje poslední slohovka. Líčení místa. To se taky nestává moc často...vlastně vůbec. To je poprvý v životě, co jsem ze slohovky dostala jedna podtržená. Ironií je, že zrovna na sloh jsem musela jít na ortodoncii. Nemohla jsem si užít svou chvilku slávy...někdo mi to určitě nepřeje.

Ach jo.

16. března 2013 v 16:21 | Tee |  TT
To bych teda chtěla vědět, kdo to téma zas vybíral. Dlouho jsem na téma týdne nic nepsala, ale teď na to mám prostě chuť (i když to téma...). Asi udělám radost výběrčímu a nenapíšu cosi jako:"Ach, mým největšejším celoživotním snem je žít v Paříži!!!!" Jo, to bych nikdy nikam nenapsala, protože bydlet tam, to musí být něco strašného.
Vysoký nájem, úděsná doprava, příšerný vedro v metru a ještě k tomu ty věčné stávky...někde jsem četla, jak někdo známý zažil jednu bezvýznamnou stávku kvůli tomu, že mladí Francouzi chtějí práci na celý život. Faceplate. Stupidita a sobeckost některých lidí značně přesahuje některé hranice. Fakt z duše nenávidím fanatiky, kteří se nerozhlížejí okolo. Kdekoho pořád vyhazují z práce, protože se něco pokazí, ale ten někdo se zvedne a hledá dál, ne že dělá takovéhle stávky, které jsou stejně k ničemu. Někdo jiný by kvůli tomu mohl přijít o práci, protože do práce nepřichází včas.

No nic, vraťme se k tématu. Nejsem žádný idealista, abych chtěla bydlet někde jenom proto, že jsem tam byla na dovolené, a moc se mi tam líbilo. Běžný život je něco úplně jiného. Starosti a strasti se vždy a všude vrší, a je jedno jestli je to ve výše zmiňované Paříži, Římě, New Yorku nebo třeba v Ženevě. Mimochodem v Ženevě má mamka sestřenici, tak jsme se tam byli podívat. Šlo vidět, že se tam mají krávy doopravdy skvěle. Všude pastviny, zelenající se louky...a ve městech drahé obchody, čisté ulice, hezky oblečení pánové...i dámy...prostě nádhera (a taky hodně Smartíků!). Ta moje teta je oproti nám hodně bohatá, ale má jenom obyčejný byt, nic závratného. Byty jsou tam hodně drahé a lidi chladní, pokud nemáte dobré konexe. Chjo.

Vlastně nevím kde bych chtěla žít. V každém kurzu angličtiny se nás pořád dokolečka dokola ptají, kde bychom chtěli bydlet. "Where do you want to live?" I. Don't. KNOW! Nemůžu vědět, kde chci žít, když to tam v podstatě neznám. Je to taková zamlžená, idealistická, mainstreamovská otázka. Nepokládala bych si otázku se slovem "chci" ale se slovem "můžu". Chtít můžeme všechno, moci a mít už tolik věcí ne. Přemýšlím podle svých možností. Je takové bezpředmětné si dávat hlavně nesplnitelné sny. Celý život potom sníte a když pak spadnete na dno...bude to tvrdé. Jsem asi vážně příšerný realista, ale nepotřebuju ideály, abych byla šťastná. A samozřejmě sny mám, jsem člověk, ale netýkají se místa. Místo si fakt vybírám podle svých možností.
S realitou nemůžete nic udělat, jenom si v ní najít něco, co vás činí šťastnými. Když to něco nenajdete, hledáte dál. O čem je vlastně celý život? O hledání štěstí.

Seznamky

2. března 2013 v 22:37 | Tee |  Vyplavené nápady
Často se dívám na teletext, hlavně když nemám po ruce magazín - kde je program - nebo možná vím kde je, ale jsem líná pro něj chodit. Nebo na něm kontroluju počasí, a tam se do počasí obvykle strefí. Když se dívám na teletext na Nově, mají tam spousty reklam - na nějaké kuchařky, teleshopping, horoskopy,...pak tam mají special kategorii seznamky.