Líbání zakázáno - ach, ten harém...a ten odér...

23. ledna 2013 v 12:56 | Tee |  Manga
Tak, začneme mou slavnou recenziální kariéru jednou lehčí shoujo-fujkou. Začalo to takhle: hledala jsem nějakou dobrou a vtipnou knížku k Vánocům. Pokaždé jdu nejdřív do oddělení česky překládaných mang. Dívám se, dívám. Nic zajímavýho, všechno starý, přečtený - nad českým spellingem u jmen jsem kolikrát protáčela očima - a najednou jsem uviděla něco nepředstavitelného.

Černé pozadí, spousta třpitek, xy plně rozkvetlých růží - to je zajímavý, že všechny vypadají úplně stejně, jenom mají jiný velikosti - kolem nějaký růžový stužky či co, uprostřed nějaká červenající se bishinka, kterou jsem si nejdřív spletla s ukeánem v cross-dressingu, nad ní, nebo spíš před ní nějakýho oranžovovlasýho borca (vážně je to taková pomerančová oranžová, ne zrzavá), a nad jejichž hlavami je skvěl úžasný nápis Líbání ZAKÁZÁNO. Tohle je pravá, čistokrevná, klišoidní shoujo manga! Ještě k tomu harémovka...musím se znova podívat na OHSHC.
Vyplodila to Nači Júki (pro inteligentnější Nachi Yuuki). Vsadím se, že je to její prvotina.

Otočím na zadní stranu obálky. Ach jo, další 4 pseudobišíci (=další 4 buzny). Cituji: "Jmenuji se Maki Anzai, je mi 15 let (proč je všem vždycky 15? Abychom si mohli připomínat, co všechno jsme v té době mohli udělat?). Toto jaro jsem se s rodiči přestěhovala do Tokia a s nadšením nastoupila na místní střední školu. Měl mi začít úžasný život středoškoláka! (věř mi holka, zas tak úžasný to není). Alespoň tak jsem si to plánovala. Jenže to by na škole nesměl fungovat podivný Klub kavalírů (rozuměj, normální - aspoň v japonských shojo mangách - host club) - spolek mladých, dobře vypadajících studentů, dělajících pomyšlení snad každé dívce (haha, snad kromě mě, já metrouše nebalím)." Safra, z toho se nedá nedělat parodie!

Tak teď něco málo o příběhu (klišé, klišé, klišé...).
Začíná to tím že nám autorka představí hlavní hrdinku jako venkovskou selku, která se právě přestěhovala do metropole Tokia. Ona si, jak řekla, v bojových podmínkách řasila voči. A poté byla tak šikovná, že ve spěchu narazila do zdi, a přilepila se jí tam řasenka ( to musela mít hodně dlouhý řasy) - ale to nebyla jen tak obyčejná zeď - byl na ní totiž plakát jednoho studentíka jménem GOU. Chudinka se vzápětí, na nástupu, dozví, že z té střední udělali dívčí. To je ale smůla! Ale...přeci jenom je tu jedna klučičí třída. Ta hostuje ve věhlasném Klubu kavalírů (ano, host club)! Splní všechna její přání kromě líbání (aha, to mi připomíná night club). Dívala se na to dost zděšeně a zároveň dosti pochybovačně, začínala mi být sympatická. Víte jak jsem vám povídala o tom, jak nešikovně narazila do zdi? Tak to umístění řasenky bylo tak šikovné, že mu udělala chlupy z nosu. Měla z toho hroznej průser, musela CELÝ měsíc pomáhat v host clubu! Děs! Hrůza! Stádo slonů! Všechny ostatní...by jí asi nezáviděly, ale to je vedlejší.
Proč má tahle manga tak debilní název? Kdyby byl nějaký hříšník, který by políbil místní studentku, bye bye, šáteček, a sto milionů jenů! Totiž, v Japonsku asi rádi investují do pěkných chlapců, aby dělali milou společnost pubescentním středoškolačkám, to v Česku nikdy nebude, chjo. No, a hádejte co udělal No.1 host clubu, Gou? A v tom je celá zápletka. Ti ostatní pěkní chlapci tam v podstatě dělají jenom křoví, dívky jakbysmet. Když má hl.hrdina (konečně) opustit školu, všichni brečí tak, že ho nevyhodí. Mako brečí nějak podezřele často - hl.hrdinky shoujo mang jsou hrozný citlivky. Třeba jednou brečí proto, že ji Gou políbil, ale ona chtěla svůj první polibek s nějakým úžasným a dokonalým princem na bílém koni. Jo, jasný přeháním, ale v podstatě to tak je. Úplně nejvtipnější byl konec. Ach, můj sarkasmus dosáhl nejvyššího stupně.

Kresba je taková jednoduchá a hodí se k tomu, přeci jenom, zápletka je jednoduchá, celý příběh je přímočarý, tak na co to nějak moc vykreslovat. Je to taková lehká jednohubka přečtená ani ne za půl hodinky. Nemusíte u toho přemýšlet a občas je to dokonce vtipný cíleně. Jenom mi trochu vadí ta přehnanost. Když je něco jenom úsměvnýho, tak se postavy smějou tak, až jim slzy tečou. Já osobně to přečetla jenom proto, abych si z toho mohla dělat srandu, a taky že jo. Ať se prosím neurazí ty (nebo snad ti?) které to již přečetly a náramně se jim to líbílo. Mě se to taky líbilo...zvráceným způsobem, muhehe.

Há, překvápko (hrůza, co?):

Kdyby tam bylo tohle, bylo by to aspoň vtipný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama