Leden 2013

Yaoiland

28. ledna 2013 v 18:35 | Tee |  Jen tak
Řadím se k jedné společenské vrstvě. Nikdo z té vrstvy by vám to neřekl na plnou hubu (jedině ztřeštěný fanatický dvanáctky - taky jste si všimli, že se ve dvanácti lehce propadá všelijakým fanatismům? Vzpomeňme si na fanynky teenagerovských planetek, pikohvězdiček, souhvězdí, galaxií,...). Neshledávají se osobně (to bych musela mít vélký štěstí), tedy, pokud nepočítáte animefesty, ale hlavně na internetu. Působí hlavně tím, že píšou povídky, překládají zahraniční mangy, přeložené do angličtiny. Mají oblibu ve fanfiction. Je to v podstatě neškodná skupina lidí se zvrácenou fantazií.

Yaoistky.Tedy, ještě jsem neviděla žádného yaoistu, a pokud bych ho viděla, s chutí bych s ním pokecala.
Žádná společenská vrstva mi nesedne tolik, jako yaoi-fangirls. Ani blogosféra, která v poslední době tak značně upadá. Vlastně takhle fangirlím už 2 roky, a za tu dobu jsem se stihla podívat na všechno význačné anime tohoto žánru, snad kromě Sensitive Pornograph, ale to při nejbližší době určitě zhlédnu, ty nejznámější z nejznámějších mang, ty nejklišoidnější povídky na tohle téma (já vím, že význam slova klišé strašně zneužívám), tak bych mohla psát recenze, že jo. Momentálně si stahuju mangy z aarinfantasy, kde jich je...hodně, hodně hodně.

Abyste mohli být yaoistkou, musíte uměl aspoň ždibec anglicky, pokud chcete porozumět kvalitnímu yaoi. Kvalitní = yaoi aspoň se špetkou děje. DĚJ! Těch méně kvalitních je moře a vždycky jde jenom o to jedno. Yaoi s příběhem je tu taky pomálu, takže když už máte přečtený ty mnohokrát opěvovaný a zrecenzovaný (nebo jak se to píše), tak už musíte hrabat ve smetí. Občas se něco dobrýho fakt vyskytne, a moje zásoby ještě nejsou zcela vyčerpány...a doufám že se ani nevyčerpají, nebo budu mít absťák, a pak to bude hodně zlý.

Asi vám už došlo, že teď čtu jenom mangu. Anime jsem hodně dlouho neviděla, ani to normální. Mám k tomu jistou nechuť, po zhlédnutí Pica v akci, Junjou Romantica s přehnaným množstvím růžové a vědomím, že takhle se chlap prostě nechová, víceménně stejně Sekaiichi Hatsukoi - ale to jsem četla dřív celou mangu, a TA je dobrá (je fakt chytlavá!) - a nějakých podobných...
Aby mě někdo nalákal na nějakou mangu, musí ti chlapi aspoň trochu vypadat jako chlapi, a né, že vypadá jeden jako povyživená pětiletá holka a je druhýmu po pás - jak je názorně vidět třeba v Okane ga Nai.
Ještě jsem neviděla fanatickou yaoistku, kterou všude parodují, ale vím že existují - rozhodně bych takové hstvoření nechtěla potkat. Na netě je ale věcí...

Kdysi dávno pradávno, když jsem s tím teprve začínala, jsem četla povídky. Slash povídek jsem se naštěstí ani nedotkla, uff. Nechci vědět, co tam ten Snape Siriusovi udělal. Určitě znáte ten oblíbený pairing HarryxDraco. Vůbec z toho není poznat, kdo je kde, že. Můj oblíbený je WoodxFlint, po přečtení jedné povídky...ale to je vedlejší, zapomeňte co jsem napsala, ahahaha...ha...!
Jo, skončila jsem u povídek. Měla jsem ráda originální povídky a oneshoty. Podle oneshotů se dá totiž poznat, jak moc čtivý ten autor/ka je. Tak dobře, povídky jednoho yaoisty furt čtu, no. Teď když se na ty autorky, co jsem kdysi dávno pradávno četla podívám, říkám si, jak moc jsem byla mimo, že jsem hltala takový...takovou přehlcenou červenou knihovnu, kde na místě krásky v nesnázích stál přecitlivělej ukeán a na místě piráta byl "chladnokrevný"...seme. A řekněte mi, kolikrát se vám stane, že vyvrcholíte s partnerem zároveň? Tak to na blogu jedné nejmenované slečny se stávalo v každé povídce, a v každém cyklu nejmíň pětkrát. Dneska se mi ty povídky zdají akorát tak umělý a přehnaný, a hlavně nerealistický. A já jako zatvrzený realista říkám: taková píovina. Na to, že jim je většinou nějakých 18, 19 tak jako zkušenosti nic moc. Takže povídky e-e, kromě tý jedný...

Samozřejmě budu časem dělat pseudorecenze i na yaoi mangy - tedy, pokud by měl někdo zájem, hah. Nepředpokládám, že by se tu mihl nějaký yaoi-fan. Ale co, když už nic jinýho, časem si to připomenu a počtu, nebo podívám se na to znova. Řeknu vám, yaoi je chytlavý a už se toho nezbavíte. Beware, beware, yaoi is everywhere! Ještě musím někdy něco napsat o ponících...

Líbání zakázáno - ach, ten harém...a ten odér...

23. ledna 2013 v 12:56 | Tee |  Manga
Tak, začneme mou slavnou recenziální kariéru jednou lehčí shoujo-fujkou. Začalo to takhle: hledala jsem nějakou dobrou a vtipnou knížku k Vánocům. Pokaždé jdu nejdřív do oddělení česky překládaných mang. Dívám se, dívám. Nic zajímavýho, všechno starý, přečtený - nad českým spellingem u jmen jsem kolikrát protáčela očima - a najednou jsem uviděla něco nepředstavitelného.

Černé pozadí, spousta třpitek, xy plně rozkvetlých růží - to je zajímavý, že všechny vypadají úplně stejně, jenom mají jiný velikosti - kolem nějaký růžový stužky či co, uprostřed nějaká červenající se bishinka, kterou jsem si nejdřív spletla s ukeánem v cross-dressingu, nad ní, nebo spíš před ní nějakýho oranžovovlasýho borca (vážně je to taková pomerančová oranžová, ne zrzavá), a nad jejichž hlavami je skvěl úžasný nápis Líbání ZAKÁZÁNO. Tohle je pravá, čistokrevná, klišoidní shoujo manga! Ještě k tomu harémovka...musím se znova podívat na OHSHC.
Vyplodila to Nači Júki (pro inteligentnější Nachi Yuuki). Vsadím se, že je to její prvotina.

Otočím na zadní stranu obálky. Ach jo, další 4 pseudobišíci (=další 4 buzny). Cituji: "Jmenuji se Maki Anzai, je mi 15 let (proč je všem vždycky 15? Abychom si mohli připomínat, co všechno jsme v té době mohli udělat?). Toto jaro jsem se s rodiči přestěhovala do Tokia a s nadšením nastoupila na místní střední školu. Měl mi začít úžasný život středoškoláka! (věř mi holka, zas tak úžasný to není). Alespoň tak jsem si to plánovala. Jenže to by na škole nesměl fungovat podivný Klub kavalírů (rozuměj, normální - aspoň v japonských shojo mangách - host club) - spolek mladých, dobře vypadajících studentů, dělajících pomyšlení snad každé dívce (haha, snad kromě mě, já metrouše nebalím)." Safra, z toho se nedá nedělat parodie!

Tak teď něco málo o příběhu (klišé, klišé, klišé...).
Začíná to tím že nám autorka představí hlavní hrdinku jako venkovskou selku, která se právě přestěhovala do metropole Tokia. Ona si, jak řekla, v bojových podmínkách řasila voči. A poté byla tak šikovná, že ve spěchu narazila do zdi, a přilepila se jí tam řasenka ( to musela mít hodně dlouhý řasy) - ale to nebyla jen tak obyčejná zeď - byl na ní totiž plakát jednoho studentíka jménem GOU. Chudinka se vzápětí, na nástupu, dozví, že z té střední udělali dívčí. To je ale smůla! Ale...přeci jenom je tu jedna klučičí třída. Ta hostuje ve věhlasném Klubu kavalírů (ano, host club)! Splní všechna její přání kromě líbání (aha, to mi připomíná night club). Dívala se na to dost zděšeně a zároveň dosti pochybovačně, začínala mi být sympatická. Víte jak jsem vám povídala o tom, jak nešikovně narazila do zdi? Tak to umístění řasenky bylo tak šikovné, že mu udělala chlupy z nosu. Měla z toho hroznej průser, musela CELÝ měsíc pomáhat v host clubu! Děs! Hrůza! Stádo slonů! Všechny ostatní...by jí asi nezáviděly, ale to je vedlejší.
Proč má tahle manga tak debilní název? Kdyby byl nějaký hříšník, který by políbil místní studentku, bye bye, šáteček, a sto milionů jenů! Totiž, v Japonsku asi rádi investují do pěkných chlapců, aby dělali milou společnost pubescentním středoškolačkám, to v Česku nikdy nebude, chjo. No, a hádejte co udělal No.1 host clubu, Gou? A v tom je celá zápletka. Ti ostatní pěkní chlapci tam v podstatě dělají jenom křoví, dívky jakbysmet. Když má hl.hrdina (konečně) opustit školu, všichni brečí tak, že ho nevyhodí. Mako brečí nějak podezřele často - hl.hrdinky shoujo mang jsou hrozný citlivky. Třeba jednou brečí proto, že ji Gou políbil, ale ona chtěla svůj první polibek s nějakým úžasným a dokonalým princem na bílém koni. Jo, jasný přeháním, ale v podstatě to tak je. Úplně nejvtipnější byl konec. Ach, můj sarkasmus dosáhl nejvyššího stupně.

Kresba je taková jednoduchá a hodí se k tomu, přeci jenom, zápletka je jednoduchá, celý příběh je přímočarý, tak na co to nějak moc vykreslovat. Je to taková lehká jednohubka přečtená ani ne za půl hodinky. Nemusíte u toho přemýšlet a občas je to dokonce vtipný cíleně. Jenom mi trochu vadí ta přehnanost. Když je něco jenom úsměvnýho, tak se postavy smějou tak, až jim slzy tečou. Já osobně to přečetla jenom proto, abych si z toho mohla dělat srandu, a taky že jo. Ať se prosím neurazí ty (nebo snad ti?) které to již přečetly a náramně se jim to líbílo. Mě se to taky líbilo...zvráceným způsobem, muhehe.

Há, překvápko (hrůza, co?):

Kdyby tam bylo tohle, bylo by to aspoň vtipný

O recenzích

21. ledna 2013 v 10:27 | Tee |  Recenze
Vím o sobě, že neumím psát recenze. Viděla jsem toho hodně, načetla se hodně, přečetla si spousty spousty skvělých recenzí - samozřejmě i těch méně skvělých - no...ale psát je neumím. Takže, kdyby to byla fakt hrozná, otřepaná fujka, tak se neděste, dělám to poprvé - může to být i mnohem horší. Navíc, třeba se to bude k něčemu hodit...

Počasí

13. ledna 2013 v 15:47 | Tee |  Jen tak
Tak teď budu vykrádat sama sebe. Tochlé jsem napsala do školního časopisu, jehož název určitě vymýšlel někdo z vedení, a ten název zde nebudu zveřejňovat, jelikož by se vám něco neblahého mohlo stát... prostě jeden další příšernej název (vážně jsem to slovo napsala třikrát?).