Prosinec 2012

Proč hledat smysl v něčem, co smysl dávat nemá...

8. prosince 2012 v 12:21 | Tee |  TT
Ach, jak já mám ráda pitvání se ve slovech. Hledat v nich jiný smysl (nějak moc se opakuju), jiný význam, jiné VŠECHNO. A dneska...dneska si se sadistickou rozkoší vypitvám slovo nesmysl, měcheche...

Takže nejdříve si ho rozpůlíme na 2 všeobecně známé složeniny: ne- a -smysl. To, jak každý ví, znamená, že něco, co by mělo být smysluplné, smysl nedává. Smysl je i docela hezké slovo, takové...takové...dobře, zas tak moc se mi nelíbí. Možná kvůli tomu jedinému kontextu: něco nedává smysl.
Počkat, je tu ještě jeden smysl (né, už fakticky nechci znovu psát slovo smysl, nesmysl, antismysl,...ono to tak brnká na nervy). "Používej své smysly...tak čucháš něco?"
Ale stejně se mi víc líbí slovo smyslnost - což zní trochu jako smilstvo, ale to je vedlejší. Ále, tady máme další význam slova NEsmyslný! Ale asi by to bylo docela vtipné, kdybyste někomu řekli, že je nesmyslný - v tomhle významu, když myslíte, že je velice nepřitažlivý. ("Ty jsi tak strašně nesmyslný..." "...Cože?!")

Můžeme to rozdělit i na nes- a -mysl. "Nes mysl pořádně! Ať ti někde neupadne a nezdeformuje!" Ale může to být i ztratka: "Nesmíš myslet!" "Nesoustředěná mysl" nebo taky: "Nesleduj (toho) myslivce!"Asi by se toho dalo vymyslet víc, ale jsem líná.

A nakonec k významu toho slova. Nesmysl. Jako výkřik se používal před hodně dlouhou dobou. V současnosti se ve větší většině používá "Blbost, kravina, krávovina, pí*ovina" že? Ale...jé, píovina. Jestli je to nadávka odvozená od čísla pí, tak to asi taková pí*ovina nebude xD
No, jde se dál. Ale jako výkřik se to používalo asi nejčastěji, vzpomenete si ještě na nějaký účel? Já tohle slovo v mluvené řeči nikdy v životě nepoužila, takže už radši nic psát nebudu.

Jak se máš?

4. prosince 2012 v 15:56 | Tee |  Kolemjdoucí nálady
Taková normální otázka, na kterou skoro nikdo nemůže odpovědět přímo. Když se zeptáte někoho, kdo vám není až tak blízký, řekne vždycky: "Fajn," "Jde to," "Dobře" nebo "V rámci možností...", a to opravdu poznáte, jak se ten člověk vlastně cítí...
Nikdo vám na otázku Jak se máš? nikdy neodpoví zcela upřímně. Tak mám takový dojem, že lidi chtějí dělat dojem, že jsou úplně v pohodě, nic je netrápí a všechno jim jde. Asi nemají rádi, když ostatní vidí jejich slabé stránky, nebo tak něco (všimněte si, já píšu, jako bych nebyla sama člověk).
U blízkého člověka je tahle otázka krapet nevhodná, protože když je mu fajn, tak si s vámi povídá a stěžuje si, takže víte jak se má, a když tomu člověku není fajn, tak na vás vychrlí salvu svých pocitů a problémů, takže zase nevhodná příležitost na takovouhle neviňoučkou otázku.
Pokud se zeptáte někoho vám neblízkého, a on vám odpoví že špatně, a pak se ho zeptáte proč, stejně vám odpoví buď: "ale nic..." nebo "...", nebo to vysvětlí nějak nedostatečně. A pokud se VÁS někdo zeptá, co je špatně, taky mu neodpovíte přímo...stejně by na to ten člověk neuměl zareagovat, že?
Moje teorie je tedy taková, že se přímo očekává abyste řekli, že je vám fajn (jde to, ujde to, přejede to...), řekněme, že se nikdo nechce šťourat v cizích věcech...kromě mě.