Listopad 2012

Kapesník - nejlepší přítel člověka

24. listopadu 2012 v 18:24 | Tee |  Vyplavené nápady
Už asi týden pořád smrkám. Smrkám v šalině, ve škole, doma, prostě všude - a taky si všude připadám děsivě trapně. A zrovna minulý týden v magazínu Dnes vyšla reportáž o Miss Expat (nejkrásnější cizinka v Česku), a tam ty slečny diskutovaly o Česku a češích atd. Hnedka na začátku si tam povídaly o tom, jak je zaráží, jak Češi smrkají (prostě všude, v autobuse, práci apod.). U jejich zemích je to prý neslušné, a jedna se dokonce přiznávala, že se nedokáže vysmrkat ani před svým přítelem. Jej. Mám si připadat neslušně a jít smrkat do vedlejší místnosti?
...Ne. Stejně bych to nestihla.

'Ich liebe mich!'...ne, kecám

17. listopadu 2012 v 13:07 | Tee |  TT
Zas takovej narcista naštěstí nejsem. Taky vám ta němčina přijde tak vtipná? Třeba vyznání lásky: ''Ich liebe DICH!'' Kdyby mi to někdo řekl, tak už se válím smíchy, i když ten význam zas tak vtipný není. Třeba kdyby to někdo řekl francouzsky, nebo klidně jednoduše česky, zní to docela romanticky. Ale ta němčina...ta to všechno zabije xD

Vraťme se ke mně, o tomhle má ten článek asi být. O mojí 'úžasné, skvělé, zajímavé, přitažlivé, fascinující' osobnosti. Ech.
Řekněme, že není až tak výrazná či oslnivá. Má ráda klid a dlouhý, desetihodinový spánek, aby nemusela řešit ty pitominy, co musí řešit ve dne. Nebo takhle, má ráda dlouhý, desetihodinový BEZESNÝ spánek, protože ve snu musí řešit ještě větší a nesmyslnější pitominy.
Jo, sny v jejím podání jsou mixáže šedivé reality a úhylných představ, takže výsledek není až tak moc přitažlivý. Kdyby v jejím okolí byli aspoň nějací přitažliví výrostci, ale né, nic takového v jejím okolí pravděpodobně neexistuje.

Má tendence zlehčovat situace a dělat si srandu z pubertálních publikací, výrostků, výlevů a naivních, na nervy jdoucích názorů. Je docela slušně sarkastická. Jednou to skončilo tak, že jí nějakej anonym ze třídy začal docela vulgárně nadávat, a připojila se k tomu dobrá půlka třídy. I to se stává.
Je všude velice dobře známo, že je děsivě nervózní a stydlivá. Nesnáší mluvení před více než deseti lidmi, protože je paranoidní a má takový pocit, že je prostě MUSÍ oslnit a okouzlit, že ti lidi jsou něco jako z vyšší společnosti a mají přehnané požadavky ohledně mluvení.

Nesnáší...nebo spíš NENÁVIDÍ porovnávání. Když někteří například uvidí výsledkovou listinu a zjistí, že jsou lepší než ona, najednou ti lidi zarogantní a ona se cítí méněcenně. Nejhorší na tom je, že ona se chová stejně, ale chce to změnit.
Snaží se být milá a přátelská, ale někdy to prostě nejde. Nedokáže pochopit lidi, kteří nedodržují pravidla slušného chování (=někteří pubertální výrostci, ale i dospělí) a je z nich trochu smutná.

Je trochu nechápavá v oblasti mezilidských vztahů, což může být pro druhé velice vtipné, a pro ni taky. Ale jakmile na to dojde, neví co s tím. Chjo. Ale zato je velice zvídavá a neváhá jít na místa, kam chce, i když je to ostatním trapné. Třeba jednou se šla zaregistrovat na seznamku jenom proto, aby zjistila, jak to tam vlastně vypadá a funguje.

Pořád se snaží přijít na to, co znamená 'být chytrý,' a nikdo jí to ani nedokáže pořádně vysvětlit, bohužel.
Děsně ji irituje, když někdo zaměňuje pojmy 'psychika' a 'psychologie.' Když někdo řekne: ''Je to psychologický problém,'' celkem slušně se načepýří, protože ten 'inteligentní' člověk myslel ''psychický problém,'' a zřejmě tím myslel problém s psychikou, a ne s tou vědou, psychologií. Grrr...

Ještě nikdy neměla pořádnou, dlouhotrvající depresi, jenom pětiminutové stresové vypětí. Ani nedokáže být naštvaná celý den, protože to během pěti minut prostě vyprchá. Proto taky nedokáže pochopit, jaktože to mají ostatní jinak.
A taky má ráda podzim. Asi u ní došlo k nějaké mutaci...

Ale lidi, proč ty podzimní depky? Proč ta dlouhotrvající nepříjemnost?
Když se na to podíváte z jiného, pozitivnějšího úhlu...dojde vám, že to může být i mnohem horší S vyplazeným jazykem

Zírání na přezůvky (= propalování ponožek)

17. listopadu 2012 v 11:24 | Tee |  Vyplavené nápady
Je docela zábavné znervózňovat ostatní. Třeba tím, že se jim pořád koukáte na přezůvky. Čím intenzivněji se na ně díváte, tím víc je to tomu člověku nepříjemný.
Zkoušela jsem to se svojí BFF - nechce se mi sem furt psát 'moje nejlepšejší kámošinka' (brr!), a BFF je takový krátký a výstižný - a ta se nervózně ošila a vyšoupla svoje chodidla z mého výhledu, a říkala přitom cosi o úchylárnách. Hehe.
Pak jsem to zkoušela v němčině s jedním nejmenovaným spolužákem co seděl za mnou. Dívala jsem se, a dívala...a on nic. Úplně jsem mu svým pohledem propalovala ponožky, až to prostě musel cítit, a on NIC! Mno, asi až po půl hodině, kdy to už asi vypadalo hodně pošahaně, se na mě podíval nuceně neutrálním pohledem a řekl:"Jsou moje nohy tak zajímavý?"
Já se na něj podívala lehce zděšeně a vykoktám cosi jako: "Né, já jenom něco zkouším..." Takže tak.
Z toho usuzuji, že holky cítí snad úplně všechno, i když se na vás nedívá, a kluci jsou buď vážně tupohlaví, anebo si toho schválně nevšimnou. Ech. Mno, a já jsem taková vyjímka, která je fakt tupý dřevo, a něco jako 'citlivost' a 'ty víš, jak to myslím, musíš to přeci cítit' vůbec nic neříká.

Láska jako...lunapark

10. listopadu 2012 v 12:18 | Tee |  Vyplavené nápady
O lásce vždycky všichni přemýšlíme. Někdy víc, někdy míň,ale přemýšlíme. Teďka nedávno mi moje BFF začala překotně povídat o jejím...no...jejích milostných životech, a jak jsem ji poslouchala, říkala jsem si, že to fakt můžu přirovnat k lunaparku.
Jednak tam máte horskou dráhu, a to všichni ví, že je to jednou nahoře, jednou dole (nebo taky na začátku stoupáte pořád nahoru, a pak to jde jenom do řítě). Ale jsou tam i jiné atrakce. Budu předkládat jednotlivé možnosti. Takže...